Proč nejdou ve hrách přeskakovat kapitoly?

Když chceme přeskočit kapitolu v knize, přepnout na další písničku, nebo posunout film o kousek dopředu, můžeme. Jsou to standardní funkce těchto médií. Hry, coby nejmodernější médium a forma zábavy, tuto možnost neposkytují. Proč?

Možná se ptáte nač přeskakovat kapitoly, když existují cheaty? Inu, cheaty už téměř vymřely a v dnešních novinkách se objevují málokdy. Téměř vůbec. V drtivé většině her si tedy nelze zapnout nesmrtelnost a problematickou pasáž bez problémů proběhnout.

Dnešní hry se zpřístupňují širokému publiku natolik, že někdy stačí zmáčknout tlačítko a ukáže se vám šipka, či se na zemi nakreslí čára ukazující směr, kudy se vydat dál. To je vítaný krok kupředu, ale řeší pouze orientační problémy. S obtížným bossem či frustrující pasáží vám nijak nepomůže.

Ono možná ale není divu že nejdou přeskakovat kapitoly, když pořád, i v dnešní době, nejdou v některých hrách přeskakovat filmečky a různé videa. Jako by snad vývojáři nechtěli setřást minulost a báli se nahlédnout do budoucnosti. Do budoucnosti, která bude přístupná, přátelská a kde bude každý moci dohrát hru. Každý.

Poměrně velkou velkou evolucí by mohla být tzv. "demoplay" - funkce, kterou vyvíjí Nintendo. Což ji bohužel omezuje jen na několik first party her od Nintenda. Ale i tak je to skvělý nápad a realizace. Zapnete demoplay a hra se začne hrát sama. Kdykoliv ji můžete přerušit, převzít kontrolu nad postavou a nerušeně pokračovat dál. Takový herní autopilot.

Odpůrci této vymoženosti hlásají, že by to zkazilo herní zážitek a hráč by se tak připravil o zábavu. To je ale rozhodnutí hráče, který si hru koupil, jak ji bude konzumovat, ne? Při koupi filmu taky můžu přeskočit na poslední kapitolu a podívat se na konec. Zážitek si tak zkazím, ale je to pouze moje chyba a moje rozhodnutí, jak budu nakládat se zakoupeným produktem.

V několika hrách opravdu jdou kapitoly přeskakovat, nabídne se snížení obtížnosti, či různé berličky. Já se ale nebavím o několika hrách, já sním o standardizované funkci, která bude ve všech hrách plošně, bez rozdílu platformy, média či žánru. Koupím si DVD, můžu přeskočit. Koupím si hru, chtěl bych taky přeskočit. Kdy se toho dočkám?

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Kudy tudy v Čajnatáun?

Nejnovější přírůstek do řádně vypečené GTA rodinky má řádně vypečené ovládání. Ne že by bylo vyloženě špatné, ono jenom není dobré. Proč? Protože jsou na ájfounu mnohem lepší možnosti jak ovládat tyto, řekněme komplexnější hry.

Hráč si tak nemůže nastavit ovládací schéma, přesunout nesmyslně rozmístěná tlačítka, prostě nic. Hru lze ovládat jen tak, jak si to přáli vývojáři, ne jak si to přeje hráč sám. Což je v tomto případě špatně. Ach, jak krásně se ovládá například Driver. Nádherně. Tam je ježdění jedna radost. V GTA utrpení.

Proti hře jako takové nic, ta zatím vypadá docela fajn, i když jsem toho zase tolik neodehrál. Především kvůli onomu úžasnému ovládání. Ve spoustě iPhone her je často kolem tlačítka i jakási "tolerance", kdy můžete ťuknout trochu vedle a ono se to zmáčkne. Nikoliv v GTA. Tahle feature je společně s prťavými tlačítky pořádně velkým klackem pod nohy.

Do zmršenosti ovládání Duke Nukema 3D to má sice daleko a hrát to jde, ale člověk by tak nějak čekal perfektní produkt po všech stránkách, především od GTA. Snad někdy příště. Snad update.

(Jo a taky mi moc nejde do hlavy, proč nejsou dialogy nadabované a jsou tak jen formou obyčejného textu? Kde jsme? V kategorii indie her s rozpočtem 100 dolarů?)

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Nejen Eurogamer a jeho podcast

Tak se nám na herním políčku objevil další audio podcast. Hurá? Nevím jestli jásat, nebo brečet. Dnes už má totiž každý velký (a taky většina těch menších) svůj vlastní podcast. To má každý z nich tak velkou komunitu, že se jim to vyplatí dělat? Podle mě je až příliš přepodcastováno a je tak stále těžší a těžší se v této oblasti nějak prosadit.

Pokud nejste celebrita, nebo zavedená značka. Což Eurogamer.net je. Jejich nový podcast není vyloženě katastrofa, ale do nějakého audio vrcholu to má pořád hodně daleko. Dokonce bych se jej nebál označit za "ne příliš povedený". Na to, že to je Eurogamer, by člověk čekal mnohem víc.

Ale tak šanci mu dám a uvidíme, jak se bude zlepšovat. Osobně se mi ale tahle anglická angličtina poslouchá mnohem hůř, než americká angličtina. Proto jsem se taky po pár epizodách vykašlal na podcast RPS, protože tam ten přízvuk opravdu těžce lámali do vyšších dimenzí. Eurogamer to nemá tak strašné, ale je to nezvyk.

Jinak aktuálně u mě vede Bombcast serveru GiantBomb. Ten je vážně super. I když někdy hodně offtopic (aneb pravidelné ochutnávání obskurních energetických nápojů a jejich důkladná analýza), ale informačně je na tom skvěle. Na podcasty 1UPu jsem už bohužel zanevřel.

Za zmínku stojí také Out of the Game (podcast s nejlepší sestavou, aneb Dream Team v akci) a A Life Well Wasted. Což není vlastně podcast, ale je to audio a je to dokonalé.

Eurogamer podcast epizoda 1
Eurogamer podcast epizoda 2

(jo a ještě mě vytočilo, že si nemůžu EG podcast šoupnout do iTunes - "tento obsah není dostupný pro ČR". What? Když tam můžu mít 99 procent ostatních podcastů, tak proč ne tenhle?)

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------